Po absolvování bakalářského studia historie se zaměřením na středověk ve Spojených státech se Elizabeth Allyn Woock přestěhovala do České republiky, kde žije od roku 2008 – a plánuje zde zůstat. „Ve Spojených státech na středověkou historii narazíte jen těžko a já jsem zároveň neměla finanční prostředky, abych mohla pravidelně cestovat po světě. Mou strategií proto bylo odstěhovat se někam, kde se se středověkou kulturou budu denně setkávat, naučit se místní jazyk a začít v takové zemi studovat,“ popisuje Elizabeth svou cestu do České republiky. Nejdříve žila několik let ve Vsetíně a Valašském Meziříčí, kde měla přátele, naučila se česky a po složení jazykových zkoušek se přihlásila na Univerzitu Palackého, kde následně absolvovala jak magisterské, tak doktorské studium.
Postupem času se její odborný zájem posunul od středověkých dějin ke kulturním a literárním studiím. Stále více ji zajímalo, jak je středověk využíván – a často i zneužíván, v současné kultuře a politických narativech. „Středověk je již dostatečně časově vzdálený, aby lidé mohli mít pocit, že si jej mohou tak trochu přivlastnit. Navíc jsou všichni pamětníci již bezpečně mrtví a nikdo tak nemůže korigovat naše interpretace,“ vysvětluje Elizabeth. A jako příklad uvádí využívání vikinské symboliky v extremistických či nacionalistických kruzích. Její interdisciplinární zázemí jí umožňuje analyzovat, jak je historie používána k utváření našich současných přesvědčení.
Významnou součást jejího výzkumu tvoří komiksy. Vyrůstala v umělecké rodině, sama vystudovala konzervatoř se zaměřením na hudební a výtvarné umění. Také proto vnímá komiks jako silný nástroj pro sdělování komplexních myšlenek. „Komiks spojuje text s obrazem – často několika vrstvami vizuálních odkazů. Dokáže popsat věci, které by bylo velmi obtížné vysvětlit pouze slovy,“ říká. Ve své práci analyzuje jak textové, tak vizuální způsoby prezentace historie v komiksech a populární kultuře.
Pro Elizabeth jsou velmi důležité otázky ženských práv a postavení žen v dějinách. Možná také proto, že v USA studovala na čistě ženské univerzitě. Díky tomu si je velmi dobře vědoma, jak odlišně může být rovnost mezi pohlavími vnímána a formována v různých kulturních kontextech. Zde na Filozofické fakultě oceňuje zkušenější kolegyně a kolegyv jejich otevřené podpoře genderové rovnosti a postavení žen v akademickém prostředí.Zároveň však upozorňuje na to, že se s genderovými stereotypy často překvapivě setkává umladší generace – svých studentů a studentek, například v evaluacích výuky.
Navzdory těmto občasným nepříjemnostem je velmi vděčná, že může žít a pracovat právě tady a právě teď: „Život na olomoucké univerzitě je nesrovnatelně bezpečnější se současnými americkými kampusy, kde je masová střelba bohužel běžnou součástí tamního akademického života. Navíc pracuji v krásné budově, která už od devatenáctého stoletísloužila pro vzdělávání žen – a shodou okolností se jmenovala Elisabethinum.“