Původně se chtěla věnovat učitelství, jelikož ji lákala práce s malými dětmi, postupně se nadchla pro speciální pedagogiku, až zakotvila u logopedie. „Od mala jsem zpívala, bavily mě jazyky, zajímala mě neurologie – logopedie to všechno krásně propojuje, je velmi interdisciplinární,“ říká Kateřina Vitásková, která se dlouhodobě soustředí na problematiku narušených komunikačních schopností u různých skupin dětí i dospělých se specifickými vývojovými poruchami učení, se sluchovým postižením či autismem.
S důrazem na propojení různých oborů byl také před více než 30 lety založen na Univerzitě Palackého v Olomouci obor Logopedie, který je v jeho současné pětileté podobě jediný v republice. Jeho pojetí, které profesorka Vitásková jakožto garantka oboru transformovala z původně čtyřletého oboru, je jedinečné díky šíři poznatků, které se studenti dozvědí. „Logoped nemůže být jen zdravotnický pracovník nebo pedagog, musí umět něco z předškolní pedagogiky, andragogiky, rané péče. Klademe důraz na pochopení specifik komunikace u všech věkových skupin. Například u miminek je důležité zaměřit se na polykání, charakteristiky dýchání nebo sání. Jsme tak hodně napojeni na obory jako je pediatrie, ortodoncie, ORL či foniatrie, ale i psychologie, které je u nás věnováno velké množství času. U dospělých logopedie přichází nejčastěji po mozkových mrtvicích, otravách oxidem uhelnatým, onemocnění tropickými chorobami, autonehodách. Máme tak navázanou spolupráci i s rehabilitačními ústavy. Naši studenti jsou vybaveni škálou znalostí, díky nimž mohou vymýšlet nové diagnostické a terapeutické postupy,“ popisuje rozkročení pětiletého magisterského oboru Kateřina Vitásková. „Její“ obor je také velmi výběrový – přijmou 15–20 studentů na 200–300 uchazečů. Malý počet studentů je optimální pro zabezpečení četných praxí, například na stomatologii. Z absolventů se mohou stát logopedové ve zdravotnictví a následně kliničtí logopedové, mohou působit v sociálních službách nebo ve školství, často se také zapojují do výzkumu, hodně z nich pokračuje do doktorského studia.
Díky množství zahraničních klientů vyžaduje profesorka Vitásková u svých studentů absolvování několika zahraničních stáží a klade důraz na multikulturní a kulturně jazykové odlišnosti, bilingvismus či dialekty, jejichž studiem se sama zabývá. „V ČR je nedostatek logopedických materiálů, které by byly citlivé pro různá nářečí. Když logoped hodnotí slovní zásobu dítěte, má k dispozici většinou nějaké standardizované testy. Ty však nezohledňují specifika regionu nebo komunity, ve které dítě žije. Jestliže se logoped odstěhuje do jiného regionu, musí mít na paměti, že například obrázkový fonetický test nebo test slovní zásoby u daného dítěte nebude fungovat,“ zdůrazňuje Kateřina Vitásková, jež je první profesorkou speciální pedagogiky u nás se zaměřením na logopedii. Svoji vášeň pro dialekty získala rodačka z Ostravy díky tomu, že sama podle potřeby plynně přepíná mezi nářečími.
Velký posun v logopedických metodách, především u dospělých, přinesly nové technologie. Ve spolupráci s kolegy z HAMU a PřF UP jsou na olomoucké logopedii používány softwary, které pomáhají vyšetřit hlasové pole, zprostředkovat zpětnou vazbu například ohledně znělých a neznělých hlásek a vizualizovat naměřené hodnoty. Ve spolupráci s fonetiky z Univerzity Karlovy zase využívají přístrojovou techniku a nové zobrazovací metody, jako je ultrazvuk, který pomáhá při vyšetřování a posuzování artikulace a hledání výslovnostních norem u českých dětí – tyto v našich podmínkách dosud chyběly. Poměrně nový je také tzv. eye-tracking u lidí s poruchami čtení – u dětí i dospělých.
Z celosvětového pohledu vidí jako bolavé místo současné logopedie snahu o její komercionalizaci či nedostupnost péče z důvodu limitů meziresortní spolupráce. Situace, kdy si jednotliví logopedi střeží své metody a postupy stojí v cestě jejich využitelnosti, například pro rodiny s dětmi, které se nemohou dostat ke kvalitní diagnostice nebo terapii. S nástupem sociálních sítí roste také nabídka „zaručených návodů na vyléčení“ v oblasti poruch komunikace, která může vést k devalvaci vysoké hodnoty vysokoškolského a celoživotního vzdělání logopedů, ale i k negativním důsledkům na vývoj komunikace dětí i dospělých.